Evropské víno má americké kořeny, doslova

Dá se říct, že pokud nějaká potravina spojuje Evropu, pak je to víno. Francie, Itálie, Španělsko, Česká republika… starý kontinent, staré vinohrady, tradice stará i více než tisíc let. Jenže to má jeden háček. Většina evropských vinic dnes totiž roste na kořenech americké révy.  

Jak se to stalo? Za všechno může malý, nenápadný brouk, který způsobil největší apokalypsu evropského vinařství v historii. 

Mšička révokaz 

Někdy kolem poloviny 19. století se do Evropy dostal z Ameriky mšička révokaz (latinsky phylloxera vastatrix). Je to malý parazit, který se živí kořínky vinné révy a na první pohled byste si ho spletli s nějakou neškodnou malou muškou. Ale tato potvůrka napáchala takovou paseku, že se při zmínce o ní kdejakému vinaři dodnes zamotá hlava. Do Evropy se dostal obchodními loděmi s vínem. 

Nejdřív situaci evropští vinaři nevěnovali zvláštní pozornost. Jenže pak se vinice začaly barvit do hněda, réva chřadla a hynula. Během pár dekád měli vinaři i milovníci vína po radosti, protože více než 70 % evropských vinic padlo za oběť révokazovi. Francie, Itálie, Německo, Maďarsko… všude nastal zmar a panika.  

Vinařský armageddon nastal hlavně ve Francii, kde se pokles výroby a následné masivní snížení prodeje vína podepsaly na státní ekonomice natolik, že problém začala řešit vláda.   

Záchrana přichází z USA 

Zajímavé je, že v Americe si tenhle škůdce žil celkem v klidu. Tamní réva, většinou druhy Vitis labrusca a Vitis riparia, si na něj vyvinula obranné mechanismy. Kořeny byly odolné, réva si spokojeně rostla a vinaři byli také spokojení. 

Tak vznikl jasný plán záchrany: naroubovat evropské vinné odrůdy Vitis vinifera na americké podnože, tedy spojit tradiční evropské keře révy s americkými kořeny. Možná to zní jednoduše, ale bylo to revoluční řešení. 

Jeho tvůrcem byl muž jménem Hermann Jaeger, švýcarský emigrant a enolog, který se usadil ve státě Missouri v USA a začal se naplno věnovat vinařství. Pro zajímavost, on sám byl tvůrcem více než 100 nových variant révy. Právě Jaeger vyšlechtil odrůdy s kořeny odolnými vůči révokazovi. Za svůj přínos získal později čestné francouzské vyznamenání Légion d’honneur.  

Dnes by možná bez Ameriky nevyrostl v Evropě hrozen 

Díky této nové technice se podařilo evropské vinice nakonec zachránit. Nejzajímavější na tom je, že se stejný princip používá dodnes. Takže když popíjíte burgundské, chianti nebo třeba frankovku z Moravy, téměř jistě vyrostla na americkém kořeni. A to vše kvůli tomu malému prevítovi révokazovi, který si po Evropě spokojeně cestuje dodnes, protože se zatím nepodařilo najít způsob, jak ho vyhubit. 

Samozřejmě existují výjimky. Třeba na některých vulkanických nebo písečných půdách révokaz neumí přežít. Tam najdete takzvané pravokořenné vinice, například na ostrově Santorini nebo v některých částech Maďarska. Ale těch je skutečně jako šafránu. 

Osud vína, jaký čekal málokdo 

Dnešní vinařství je tedy krásná ukázka toho, že tradice a inovace jdou ruku v ruce. Bez amerických kořenů by evropské víno už pravděpodobně neexistovalo. A nebýt tehdejší katastrofy, možná by vinaři ani nepřišli na to, jak moc může být příroda zranitelná. 

Až si příště nalijete sklenku, vzdejte tichou poctu této historické události. Kořenům z Missouri, které zachránily Bordeaux. Nebo geniálnímu Hermannovi Jaegerovi. A hlavně těm, kdo se nebáli zkusit něco, co tehdy znělo úplně šíleně: Konečně pevně spojit Evropu s Amerikou. 

Nakonec se to vlastně podařilo.